Třináctý den, a poslední hora před námi. V pátek jsme se probudili v kempu Villa Bohemia do deštivého rána, a start výšlapu se pořád odkládal a odkládal. Nakonec jsme opustili stany u břehu Lipna až kolem 11-té hodiny. Pod Plechý, do vesničky Nový Bor to bylo 18 kilometrů autem. V Novém Boru jsme nechali auta na mýtince u autobusové zastávky, a před námi bylo už jen jediné.. ten poslední a nejdelší výšlap až do výšky 1378 metrů. Hnedka ze začátku naší cesty našel Contador velký pravák, zahrál to zkušeně a houbu si uschoval pro vyzvednutí na zpáteční cestě. Dále jsme šli přes akvadukt po kterém se plavilo dřevo do Vídně, poté přes kiosek, kde si Hali vychutnal domácí čočkovou polévku. To už jsme se ale ubírali po zelené turistické značce na Plešné jezero, cesta byla nepříjemná, kamenitá, ale nakonec jsme se na posezení u jezera sešli všichni. Dali jsme si menší svačinku a šli od hladiny po naučné stezce výš a výš. Na konci stoupání byl pomník Adalberta Stiftera a pěkná vyhlídka, ze které bylo vidět až za Lipno. Od pomníku nás čekal ještě 1 kilometr mírného stoupání. Na vrcholu jsme se tradičně vyfotili a zapsali do knížky. V tu chvíli jsme mohli říct, že expedice je u konce, ale čekal nás ještě osmikilometrový sestup a jedna noc v kempu. Z vrcholku jsme se vydali po státních hranicích s Rakouskem po červené turistické značce a došli až na rozcestí Rakouská Cesta. Tam jsme opustili hranice a po asfaltové silnici klesali níž a níž, na stejnou cestu, jakou jsme stoupali jsme se napojili u občerstvení, které už bylo ale zavřené, a tak nám nezbývalo nic jiného než pokračovat dál k autu a na pozdní oběd. Po cestě si Contador vyzvedl již zmíněný hříbek, a nejen ten, s Lisou jich nasbírali asi 7 a obrovských a k tomu přidali ještě tašku kuřátek – a Maru měla zase o zábavu na večer postaráno – a pak už zbývala jen cesta do Restaurace U Kohoutů, kde jsme měli rezervovaný stůl. Po dobrém jídle jsme se spokojeně vrátili do kempu, a začal klasický večerní veget.