Sněžka
A copak nás čeká dneska? Naše nejvyšší hora – Sněžka.
Ráno všichni ještě spali, ale náš zdatný člen Hali,
brzičko se probudil, by vrchol Sněžky pokořil.
Když k lanovce zbytek expedice vyrazil, tak nemálo se podivil,
Neb Hali Jíti volal, že právě Sněžku zdolal 🙂
I Hali se diví, na vrchu nejsou lidi! A cítí se jako pán, na vrcholu je teď sám.
Na lanovce fronta nebyla, expedice za Halim brzy dorazila,
už v kabince, jsem trička nandali, na vrcholu foťáky jen cvakaly.
Výhledy tu krásné byly a všechny nás okouzlily,
pak se Lisa ztratila, na poště se zašila, by Halimu pohled poslala a za výstup zásluhy mu připsala.
Když jsme se dost pokochali, na hřebenovku jsme se vydali,
Ze Sněžky dolů pádíme, na každém kameni se fotíme.
Přes Obří sedlo kráčíme a na Luční boudu se těšíme,
tam drštková se podávala, nikomu ale nechutnala,
zato koláč borůvkový dodal energii Lubikovi, který od Luční boudy vyrzil a u Kapličky první byl,
Lisa se jen podívá, jak Lubik kopec vybíhá, i když se hodně snažila, na kopci první nebyla 
Pak z kopečka na Výrovku, za zády další tisícovku
Kačer fotí zvonečky a za nimi kopečky
Sluníčko si užíváme, výhledy krásné stále máme
Richtrovy boudy nás vítají, když déšť se žene po kraji, tak trasy směr měníme, na kafíčko míříme.
Pak skupina se rozdělila, část nás na horskou dráhu vyrazila.
Jízda na dráze se nám líbila, Martinka vše zdatně fotila
Do penzionu spěcháme, bouřku za zády necháme, Lisa pozdě zjistila, že na cestě brýle ztratila.
A tak doma nelenila, zpět k horské dráze vyrazila, brýle na ni čekaly a borůvečky lákaly
Venku prší, my jsme v suchu, pusu od ucha k uchu,
když nám děda líčí příběh celý, jaké trampoty s bydlíkem měli
a jak se hlídač parkoviště divil, když věk našeho Conkorda zjistil
byl tím tak udiven, že parkovné chtěl jen za jeden den
V suchu pěkně usínáme, náročný den před sebou máme.
Ráno brzy vyrazíme a další horu pokoříme!