V pátek po příchodu s posledního výšlapu zní plány jasně: „Zítra se pořádně vyspíme a odjedeme kolem oběda.“ Většina si tedy v poslední den naší dovolené prospí, a v poledne vyrážíme na nejdelší přesun expedice. Po cestě máme v plánu dvě zastávky, v Čes. Budějovicích – oběd a v Telči – kávička. Cesta na tu první, trvala chvíli. Z Lipna jsme byly v Budějovicích za necelou půl hodinku a následoval oběd ve výborné restauraci. Restaurace se jmenuje trošku zvláštně, ale to nás neodradilo, našli jsme ji totiž s výborným hodnocením na strejdovi Google. A tak jak šel čas, tak si desetičlenná expedice vychutnávala v Restauraci u Města Krumlova svůj poslední oběd. V Restauraci jsme přišli na to, že mezi Budějovicemi a Třeboní se jezdí v jednom pruhu a jsou kolony. To ale není vše, o pár minut později, zjišťujeme, že zavřená je i Třebíč. Tuhle nepříjemnou situaci okomentoval Halamíček výstižně: „komedie!“. Nakonec vzal trasu do našeho oranžového paneláku na Humpolce na starosti Halamíček. Po složitém vymotání z devátého největšího města Česka vyjíždíme na výjezdu směr Tábor(Praha). Za chvíli jsme před Veselím n. Lužnicí a Halamíček zde volí cestu po obchvatu. V půlce obchvatu se stává z normální silnice dálnice směr Praha. Mezitím co Halamíček v suchým triku a ze sluchátkama v uších sedí vedle Haliho a kochá se jak svištíme po dálnici, u Bydlíku a Kloubíků vznikají fámy, že jedeme špatně. „Halamíčku, vždyť jedem na Prahu!“ napsali Kloubíci. Mezitím ale Hali, který díky svému synovi věděl co dělá a jel krásně tak, jak se na dálnici má. Zbytek expedice furt něco koumala na navigačkách, a Halamíčci se postupně vzdalovali. Naštěstí existuje skvělá aplikace Messenger, kterým jsou naše všechny auta propojena. Halamíčci dostávají zprávu, ať zpomalí, ale i když Hali zpomalil, dlouho nic, ale naštěstí Halamíčci viděli na výjezdu, kde jsme sjížděli z dálnice, tak 100 metrů za námi bydlíka, a bydlíka viděli zase 100 metrů za ním Kloubíci. Takže drama, které se konalo kvůli 5 minutám na dálnici bylo rychle u konce, a všichni dojeli bez emocí a s normálním tlakem do Telče. V Telči jsme strávili tak hodinku a půl. Nejdřív jsme si dali dobrou kávu a pak prošli náměstí. Mezitím co většinu expedice zaujal „kočičí stánek“, Halamíček s Contadorem stihli omrknout 3. rozjížďku závodů na dračích lodí. Z Telče nás čekala cesta přes Brtnice-Bransouze a Vel. Meziříčí do Tišnova. Da utíkala pěkně, až do doby, kdy Hali, celý nadšený z toho, že jsme v Branscouzích, kde měli na místním plavečáku sraz se třídou, přejel objížďku na Čechtín a musel se obracet právě u toho plavečáku. Kvůli objížďce jsme jeli po hodně špatné cestě, nejvíc to odskákal logicky bydlík (a jeho posádka ;)). Objížďka nás dovedla až do Přibyslavic, které jsou tak 7 kilometrů od Třebíče. Tam Halamíček usoudil, že už nemá cenu jet na Čechtín, ale že lepší bude napojit se na krásnou cestu Třebíč – Vel. Meziříčí. Po ní už to svištělo, a za chvíli jsme byly ve městě pod nejznámějším dálničním mostem D1. Ve Velkém Meziříčí splnil Halamíček sen řidičům, a to, projet se po dálnici. Po dálnici jsme se svezli ani ne 10 km, a už jsme sjížděli na Osovou Bítyšku. Za sjezdem, když Halamíčci čekali na zbytek expedice, předvedl ještě jeden pěkný manévr Contador, který jezdí za stáj Bydlíků pěkný předjížděcí manévr pro diváky, takže se promíchalo pořadí, ale těch 20 km jsme do Tišnova už zvládli. Expedice byla neoficiálně ukončena na parkovišti před domem. Ale oficiální zakončení expedice je v sobotu 6.8.2016 v kongresovém sálu na Trnci. Zváni jste ti, co mají trika nebo vrcholovou vlaječku 😉